Línou chůzi má a očí pár jak snář, Moc ráda městem bloumá, A ve výkladech zkoumá, Svou krásnou tvář.
Línou chůzi má a místo vět jen smích, Svět vůbec málo vnímá, Jak růženka co dřímá, A líbat jí je hřích.
I tvé skráně zšednou, holka bláhová, Každého z nás jednou hrobník pochová. Kéž by ti už příval závoj z očí smet, Věř mi i já míval těch tvých šestnáct let.
Línou chůzi má a v hlavě jen pár snů, Ať svět se rve a svíjí, Jí zdá se jaksi míjí, Běh příliš všedních dnů.
